Krize? Jaká krize?
O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány.
Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti:
Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku
1929.
Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom neměli vůbec říkat
krize. Není to vůbec ekonomická krize 'jako ta v roce 1929'. Je to počátek
konce fungování amerického principu ekonomiky. Tak, jako se před 20. lety
sesypal komunistický socializmus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí
americká ekonomika. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec
nepotřebujete ekonomickou školu. Spíše se hodí zdravý český selský rozum.
Představte si, že jste vynalezl integrovaný obvod. Součástku, kterou
dnes najdete úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík,
protože i kasa v obchodě je vlastně počítač. Jistá firma v Americe vynalezla
integrovaný obvod. Jen pro úplnost, byla to firma Fairchild a bylo v roce 1958.
Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku přemístilo z
Kalifornie do Číny. Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně
automatické linky a na rozdíl od Američanů to budou dělat "za hrst rýže".
A nám (vedení fy Fairchild) vzroste zisk, to přece není k zahození, že.
Přibližně ve stejné době jistá firma Ampex přišla na fintu, jak nahrávat obraz
na magnetický pásek. Ano, jde o princip s kterým se naprostá většina z nás
setkala u své VHS. A Ampex se ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by
to vyráběla a rovnou prodal veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s
jednou firmou po druhé. Zatímco v padesátých letech bylo v USA na třicet firem,
které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná - Zenith.
Když rozmontujete počítač, do kterého právě teď koukáte, snadno
zjistíte, že asi 95% součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států.
Jenomže ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze točí. Lidé pracují,
vydělávají za to peníze a za ty peníze si koupí zase jiné věci, které se
vyrábějí zas v jiných továrnách. Jenže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní
odcházela i práce.
Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala chudnout.
V 80. letech vyhlásil prezident Reagan takzvanou ekonomiku služeb. O co šlo?
Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta byla zaplňována
nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou
vzájemně prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale
stát neuživí. Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost
Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa vzkvétala,
zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních
zákazníků chudla.
Je to úplně stejné jako když farmář, který je ve finančních problémech
prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při
práci přeci jen chybí a tak pracuje pomaleji a méně produktivněji, než jeho
soused, který traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší
platební neschopnosti. Musí prodat kombajn, aby mohl zaplatit. Jenže to jeho
práci ještě víc zbrzdí a ještě víc sníží jeho schopnost konkurovat sousedním
farmám. Jistě není nutné složitě popisovat, jak to dopadne. Za několik let jsou
z kdysi prosperující farmy jen ruiny.
Právě to se stalo i v Americe. Její zahraniční dluh rychle narůstal.
Mnohem horší však bylo to, že čím větší byl, tím rychleji rostl. Je to úplně
stejné jako u našeho farmáře. Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu od
té zmiňované Velké krize po počátek té naší, zjistíme že drtivá většina dluhu -
celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George Bushe
staršího, Billa Clintona a dobyvatele George Bushe mladšího vznikl 3x větší
státní dluh, než za celých 50 let od Velké krize! Zkrátka Amerika má velký
problém a nějaké biliónové injekce do bank to nespraví. Ty řeší následky, ne
příčiny problému. Je to jen další prodaný kombajn.
Až se dolary rozkutálejí, zapadne Amerika do ještě
hlubšího bahna. Současný dluh na jednoho obyvatele, včetně kojenců je v
přepočtu asi 4.000.000 Kč. Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně,
které se za celý rok vyberou v celých USA použily na splacení dluhu, vůbec by
nepřestal růst. Už teď je jisté že dluh nesplatí ani děti dnešních amerických
dětí. A velmi pravděpodobně ne ani jejich děti. Někteří nositelé Nobelových cen
za ekonomiku předpokládají státní bankrot USA a celkový pád dolarové ekonomiky
po celém světě. Možná to bude o něco dříve než se čeká, neboť Čína a Brazílie
se rozhodly v krátké době opustit americký dolar jako rezervní měnu.
Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho ze článků, kterým
američtí nezávislí ekonomové hodnotí situaci ve své zemi: Toho dne se Joe Smith
vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu.
Zatímco se v hrníčku Made in China začínala vařit voda, oholil se elektrickým
strojkem Made in Hongkong, navlékl si košili Made in Sri Lanka, značkové džíny Made
in Singapur a tenisky Made in Korea. Poté, co si na své nové elektrické pánví
Made in India připravil snídani, usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in
Mexico, aby si spočítal, kolik může dnes utratit.
Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s
časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do vozu Made in Germany a
pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe. Na konci dalšího
marného a neradostného dne se Joe rozhodl trošku si odpočinout. Vklouzl do
sandálů Made in Brasil, nalil si sklenici vína Made in France a pustil televizi
Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v
. Americe...
U tohoto odstavce se lze i zasmát, faktem však zůstává, že v době, kdy
Američanům "padla" první velká banka Bear Stearns, pocházelo asi 86%
spotřebního zboží z dovozu a jen zbytek byl vyroben v zemi. Dnes, pouhý rok
poté je toho domácího zboží zase o pár procent méně. Průmyslová výroba v USA
totiž zase poklesla. Nechť je tedy poučením pro ty z vás, kdo budete kandidovat
do Poslanecké sněmovny.
Využijme toho, že Češi byli zvyklí v minulém režimu
vyrábět většinu věcí, které potřebovali. Proč nezačít zase vyrábět? Byli jsme
totiž nejvyspělejším státem RVHP. Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila
továrny na sklady nábytku, mohla se nás tato krize, pardon tento kolaps
dotknout jen nepřímo.
Svetové obchodné (konšpiračné) centrum v New
York (Capital) City